Partneři

Zakládající partneři

Významní partneři

Partner


 


Evropští partneři

Šance pro budovy je partnerem významných evropských asociací


National Partner of the Secretariat

National Supporting Partner

National Data Provider


Adaptace budov na změnu klimatu
Podpořeno grantemPartner projektu

Jedna ruka netleská, aneb 5 hlavních rozporů nové studie Svazu průmyslu a dopravy ČR mapující potenciál úspor energie do roku 2030 z pohledu Šance pro budovy

16. 11. 2017

Svaz průmyslu a dopravy ČR vydal novou studii, mapující potenciál úspor energie do roku 2030, kterou vypracovala společnost Enviros. „V sektoru průmyslu je tato studie jistě přínosná, v sektoru budov však vykazuje použitá metodika několik zásadních pochybení. Šance pro budovy jako profesní svaz firem v oblasti energeticky úsporného stavebnictví zpracovala na jaře tohoto roku vlastní, detailnější analýzu zaměřenou výhradně na sektor budov, v níž jsou rozpracovány možné variantní scénáře, jejich náklady i přínosy. Se znalostí problematiky zastupovaného oboru jsme se proto rozhodli nově vydanou studii okomentovat,” sděluje Petr Holub, ředitel aliance.

Hlavními problematickými body v sektoru budov z pohledu aliance Šance pro budovy jsou:

1. Komentář k oblasti ekonomického rozhodování

V sektoru budov, kde je největší potenciál úspor energie, absolutně neplatí teze, že rychleji návratná opatření se realizují dříve, jak tvrdí nově vydaná studie. Rozhodování vlastníků většiny budov (rezidenčních, veřejných) se běžně odvíjí od úplně jiných východisek, např. zda budova již potřebuje renovaci, zda mají dostupné finanční prostředky, zda budova mění majitele. Není důvod, aby renovace bytového domu v Brně v roce 2017 byla jinak nákladná, než renovace obdobného bytového domu v Plzni v roce 2027.

2. Komentář k oblasti komplexního vs. fragmentovaného přístupu

Studie analyzuje potenciál a návratnost dílčích opatření zvlášť (zateplení, výměna zdroje ap.). Budova však funguje jako jeden energetický celek a realizace jednoho opatření ovlivňuje možnost uplatnění dalšího. Komplexní přístup k energeticky úsporné renovaci budov je ve studii zcela opomenut, přitom programy typu Nová zelená úsporám nebo Operační program Životní prostředí podporují zejména celkové renovace budov. Kvalitní renovace využívají synergií jednotlivých opatření a typicky vedou k vyšší úspoře energie s nižšími náklady a dřívější návratností.

3. Komentář k oblasti využití státní podpory

Je nutné poznamenat, že výnos z investice do kvalitní energeticky úsporné renovace je na úrovni 4-6 % p.a., což je více, než běžná alternativní investice domácností i veřejného sektoru. V těchto segmentech také nenastal zásadní pokles konečných cen energie (ať už elektřiny, plynu, nebo jiných komodit). Podpora z veřejných prostředků pak typicky necílí na hůře návratné investice, ale v řadě případů vede k překonání nefinančních bariér. Například v programu Nová zelená úsporám jsou podporovány renovace s lepší ekonomikou (i bez dotace), než jsou běžně realizovány vlastníky rodinných domů mimo tento program.

V oblasti míry veřejné podpory, studie pracuje se stavem odpovídajícím současným programům. Do budoucna je však třeba připravit i nedotační způsoby podpory, kde jedna státní koruna má větší páku na výši celkové investice. Například dobře běžící program Nová zelená úsporám má tuto páku zhruba 1:3, programy úspor energie německé KfW mají tuto páku 1:18. I v České republice je tedy možný posun, například pomocí garancí nebo podřízených úvěrů indukujících další komerční financování.

4. Komentář k oblasti nákladů vs. investic

Investice do renovace budov je třeba provádět tak jako tak, aby budovy nechátraly a sloužily svým uživatelům. Zde lze vnímat rozdíl oproti průmyslu: výrobní podnik samozřejmě srovnává realizaci úsporných opatření s investicí do svého základního výrobního programu a požaduje daleko kratší návratnost. Přílišný tlak na realizaci úspor energie v průmyslu může být problematický, ale u budov (ve stavebnictví) jde jednoznačně o příležitost.

5. Komentář k oblasti výše závazku pro ČR

Dalším problematickým bodem studie je výpočet českého cíle. Je nutné si připomenout, že hlavní cíl (30, resp. 40 % do roku 2030) je vyjádřen oproti rychle rostoucímu scénáři z modelu spotřeby z roku 2007. Takto vypočtený cíl je ale třeba porovnávat se stávající úrovní spotřeby, která má klesající (či v posledních dvou letech stagnující trend), než volit k porovnání předpoklad spotřeby pro rok 2030 z podobně rostoucích scénářů Státní energetické koncepce nebo modelu PRIMES 2016. Díky tomu je cesta ke splnění budoucího závazku ČR ve studii nadhodnocena téměř o 40 PJ.


Další články na toto téma

Studie

Akce

Kdo jsme

Pro média

Kontakt