Partneři

Zakládající partneři

Významní partneři

Partner


 


Evropští partneři

Šance pro budovy je partnerem významných evropských asociací


National Partner of the Secretariat

National Supporting Partner

National Data Provider


Adaptace budov na změnu klimatu
Podpořeno grantemPartner projektu

Úspory energie: investice, která se vyplatí

Význam směrnice o energetické účinnosti

Evropská unie schválila v roce 2012 směrnici o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive, 2012/27/EU; EED). Jejím cílem je snižovat závislost členských států na fosilních palivech, šetřit výdaje státu i domácností za energii a přispět k čistšímu životnímu prostředí. Do roku 2020 by měla Evropská unie snížit spotřebu energie o 20 %.

Investice do energetické účinnosti znamenají podle Evropské komise i podle Mezinárodní energetické agentury investici do konkurenceschopnosti evropské ekonomiky a průmyslu, který také díky snižující se energetické náročnosti dokázal v posledních letech obstát v mezinárodní konkurenci. Do budoucna jde pak o způsob, jaký mmohou instituce, domácnosti a podniky čelit rostoucím cenám elektřiny.

Běžným občanům směrnice přinese hned několik zajímavých novinek. Energetické společnosti by už například neměly energii jen prodávat, ale také ji svým zákazníkům pomoci spořit. Státu pak ukládá povinnost postupně renovovat budovy státní správy do energeticky úsporného standardu, aby neplýtvaly veřejnými prostředky na svůj provoz. Česko má také vytvořit postupnou strategii pro kvalitní energetické renovace všech svých budov, což by mělo lidem přinést dlouhodobé stabilní finanční programy typu Nové zelené úsporám.

Správná implementace směrnice bude znamenat pro českou ekonomiku příležitost k inovacím a růstu. Může se stát motorem pro rozvoj řady odvětví, jakými jsou například stavebnictví energeticky úsporných budov, výroba energeticky účinných technologií nebo společnosti nabízející úspory energie se zárukou, kdy se investice do úspor energie splácí z uspořených prostředků. Je ale potřeba diskutovat provedení jednotlivých článků, aby vznikla široká shoda na přijatelném řešení.

Přehled hlavních článků směrnice

Článek 3 obsahuje národní cíl pro snižování spotřeby energie do roku 2020. Ministerstvo průmyslu a obchodu(MPO) vyčíslilo úspory konečné spotřeby energie do roku 2020 na 48 PJ. Analýzu ekonomického potenciálu energetické účinnosti a úspor energie však dostatečně nerozvedlo a do Bruselu odeslalo nekvalitní materiál. Evropská komise jej tak pravděpodobně vrátí k přepracování. Potenciál úspor ministerstvo navíc odvodilo jen z dílčího cíle směrnice, kterým je povinnost energetických společností pomoci svým zákazníkům spořit.

Aktuálně: Šance pro budovy má podložená doporučení, jak by český cíl měl vypadat i jak ho dosáhnout, aby prospěl českému hospodářství. Stručně řečeno, pouze v budovách (rezidenční a terciární sektor) je možné ekonomicky uspořit přes 50 PJ do roku 2020.

Článek 4 ukládá členským státům vypracovat strategie renovací fondu budov. Tento koncepční materiál musí Česká republika zaslat Evropské komisi do dubna 2014. Jde o klíčový materiál, který by měl ověřit navržený cíl úspor energie podle čl. 3 a zároveň navrhnout konkrétní opatření, jak tohoto cíle dosáhnout.

Aktuálně: Šance pro budovy připravuje na zakázku MPO pro renovační strategii podkladovou studii. Pokud bude připravený materiál přijat vládou v kvalitní podobě, může se stát základem koncepčního přístupu státu k energeticky úspornému stavebnictví. Jako modul jej bude možné převzít do dalších politik, například do Státní energetické koncepce.

Článek 5 požaduje energeticky úsporně zrenovovat 3 % podlahové plochy budov ústředních orgánů státní správy ročně. Jedná se sice o kompromis (původně byl v návrhu směrnice požadavek na renovaci 3 % všech veřejných budov), ale i tak nařízení přispěje k omezení plýtvání energií ve veřejné sféře. Zároveň státy ukáží, že jdou v oblasti úspor příkladem.

Aktuálně: MPO zatím zveřejnilo pouze seznam těchto budov. Chybí však energetická data, odhad možných úspor energie a návrh způsobu výběru objektů k renovaci.

Článek 7 zavádí povinnost pro energetické společností spořit 1,5 % energie u svých koncových odběratelů (Energy Efficiency Obligations). Jde tedy o přerod energetických společností z pouhých dodavatelů kilowatthodin na poskytovatele energetických služeb. Stát však má možnost nahradit tuto povinnost uvalenou buď na distributory, neb ona dodavatele energie (tepla, plynu, elektřiny) tzv. alternativními politickými nástroji, mezi které patří i dlouhodobý program na podporu úspor energie v budovách. A tuto variantu zvolilo i MPO. Do budoucna nicméně zavedení povinností pro energetické společnosti nevylučuje.

Aktuálně: Dílčí cíl podle čl. 7 je na rozdíl od celkového cíle podle čl. 3 závazný. Pro Českou republiku se jedná o velmi inovativní schéma. Nyní probíhá diskuze nad tím, jak by mohly nové energetické služby v budoucnu vypadat.Předpokládá se, že dobrovolně by naběhly v roce 2016 a povinně pak v roce 2018.

Energetická účinnost: „palivo budoucnosti“

Nová a čím dál důležitější role energetické účinnosti vyplývá z Výhledu světové energetiky 2013, který vydala Mezinárodní energetická agentura v listopadu 2013 [1]. Agentura konstatuje, že ekonomický růst nemusí být spojen se zvyšující se spotřebou energie a růstem emisí CO2 a že energetická účinnost postupně svým významem předčí tradiční energetické zdroje. Agentura také varuje, že ti, kteří dobře neodhadnou budoucí trendy, mohou dělat špatná strategická a investiční rozhodnutí.

Význam energetické účinnosti ve světovém energetickém mixu stále roste. Jedná se o jediný „zdroj“, který je bezpečný – tedy nezvyšuje závislost států na nestabilních politických režimech ani neohrožuje zdraví a životy lidí –a zároveň přispívá k ekonomickému rozvoji bez znečištění životního prostředí.

Zdroj: International Energy Agency: World Energy Outlook 2013, str. 257, graf 7.14

Materiál také říká, že bez dlouhodobé strategie a postupných cílů pro zvyšování energetické účinnosti využijeme potenciál uvedených sektorů pouze z jedné třetiny. Nejhůře jsou na tom budovy, kde bez dobře nastavených a zrealizovaných programů podporujících energeticky úsporné renovace hrozí využití pouze necelé jedné pětiny celkového potenciálu zvyšování energetické účinnosti. Aktualizovaný návrh Státní energetické koncepce připravený Ministerstvem průmyslu a obchodu zatím však význam energetické účinnosti marginalizuje. Kapitolu věnovanouenergetické účinnosti sice obsahuje, ale je naprosto nedostatečně rozpracovaná a slovní doporučení se neodrážejí v projektovaných scénářích spotřeby.

Energetická účinnost v ekonomických souvislostech

Zdroj: International Energy Agency: World Energy Outlook 2012, str. 313, graf 10.10

Energetickou účinnost jako zcela zásadní trend, který bude mít dopad na světovou energetiku, vyhodnotila Mezinárodní energetická agentura již v roce 2012. Ve Výhledu světové energetiky 2012 spočítala, že Evropa může zvyšováním energetické účinnosti zvýšit růst HDP o 1,1 %. Jde tedy jednoznačně o ekonomicky přínosnou strategii [2].

V letech 2013 až 2035 bude podle nejnovějšího Výhledu světové energetiky 2013 energetická účinnost nejperspektivnějším odvětvím s celkovými investicemi 8,1 bilionu dolarů. Do obnovitelných zdrojů mají směřovat investice ve výši 6,1 bilionu dolarů a do jaderné energie pouze 0,9 bilionu dolarů, tedy 9x méně než do energetické účinnosti.

Využití potenciálu energetické účinnosti předpokládá značné investice: globální ve výši 11,8 bilionu dolarů do roku 2035. Tyto investice ale sníží výdaje za energie ve výši 17,5 bilionu dolarů ve stejném období a navíc umožní snížit investice do nových zdrojů energie o 5,9 bilionu dolarů.

Pro evropské země OECD je potřebná výše investic 2,2 bilionu dolarů do roku 2035, ve stejném období ovšem na energii ušetří více než dvojnásobek, tedy 4,9 bilionu dolarů.

Zajímavé je rozdělení ekonomického přínosu podle regionů – měřeno příspěvkem k regionálnímu ekonomickému růstu: Evropa získá 1,1% růst HDP, USA 1,7% a Indie 3% růst. Nejvýrazněji bude tratit Rusko, které mu pro jeho zaměření na export fosilních paliv tento vývoj ubere 4,5 % HDP.

Jaké jsou reálné náklady úspor pro Českou republiku?

MPO vyčíslilo náklady na transpozici EED do českého prostředí na 180 miliard korun do roku 2020. Tato suma by měla zajistit úsporu 48 PJ energie, což pro představu odpovídá roční produkci jaderné elektrárny Temelín (byť nelze plně srovnávat produkci elektřiny a úsporu zejména tepla).

Podle odhadů Šance pro budovy je však potřebná částka vyšší. Celkové investice vyčíslila aliance na zhruba 350 miliard korun(1). Z propočtů ale také vyplývá, že úspor ve výši více než 50 PJ na konečné spotřebě lze dosáhnout jen energeticky úspornými renovacemi budov. Jde o investici, která po roce 2020 uspoří odběratelům, tedy domácnostem, firmám a institucím, minimálně 25 miliard korun ročně (v cenách roku 2014).

Celková investice 350 miliard korun se skládá z dotačních programů a dobrovolných investic do úspornějších budov a kvalitnějšího bydlení, které jsou těmito programy vyvolány. Pro dosažení celkové sumy Šance pro budovy předpokládá nutnou státní podporu v objemu do 100 miliard korun.

Z toho 75 miliard lze získat z evropských fondů a dalších 25 miliard by mělo jít z výnosů z prodeje emisních povolenek. Prostředky z prodeje emisních povolenek jsou již nasměrovány do programu Nová zelená úsporám na renovace rodinných domů, peníze z evropských fondů by pak měly posloužit k energeticky úsporným renovacím bytových domů, veřejných a komerčních budov.

Lze však uvažovat i o jiných, soukromých zdrojích a nových inovativních finančních nástrojích, které by při menším objemu veřejných prostředků zajistily stejnou investici.

Metoda EPC
K financování některých energeticky úsporných opatření, především ve veřejných a komerčních budovách, lze například využít metodu Energy Performance Contracting, nebo-li energetických služeb se zárukou, kdy se investice do energeticky úsporných opatření splácí až z reálně dosažených úspor.

(1) Šance pro budovy dále odhady zpřesňuje propočty na základě údajů o fondu budov v ČR. Tyto práce probíhají při přípravě podkladových materiálů pro strategii renovace budov v ČR podle čl. 4 směrnice.

 

Jak funguje financování úspor energie v budovách v praxi?

Finanční podpora, kterou dostane například majitel rodinného domu, ho motivuje k provedení celkové energeticky úsporné renovace, kterou by jinak bez dotace neuskutečnil, nebo uskutečnil v mnohem menší míře, například by jen vyměnil okna a už by nezateplil fasádu nebo nevyměnil kotel za účinnější. Jde tedy o nástroj, který odstraňuje bariéru počátečních poměrně vysokých investičních nákladů, nebo tržního selhání, jako jsou vysoké transakční náklady pro realizaci projektu (nutná příprava dokumentace, neznalost vhodných opatření nebo zhoršený komfort v průběhu renovace).

Investice do úspor energie přinese majiteli kvalitnější bydlení za nižších nákladů na vytápění. Podle rozsahu renovace může takto uspořit 40–90 % původních nákladů na energie a investice se mu díky dotaci vrátí odhadem za 15 až 20 let právě na uspořených nákladech za energii. Výnos této investice běžně přesahuje 5 % a funguje i jako určitá forma penzijního připojištění, kdy zajistí majitele proti rostoucím cenám energie v budoucnu. 

Přínosy pro stát

Programy podporující úspory energie v budovách jsou jedním z nejlepších prorůstových opatření pro českou ekonomiku. Každá koruna, kterou investuje stát, na sebe v tomto procesu nabalí další 3 až 4 koruny soukromé, což mobilizuje ekonomickou aktivitu země a přispívá k růstu HDP. Pokud by tedy stát vynaložil 12 miliard korun ročně, bude to znamenat 35 tisíc pracovních míst a příspěvek 1 % k HDP každý rok, kdy tento program poběží [3, 4]. Výpočet růstu HDP se téměř kryje s odhadem Mezinárodní energetické agentury. 

Státu se vložené prostředky vrátí již během jednoho roku a to v podobě zmíněných tisíců nových pracovních míst zejména v malých a středních firmách v regionech a tím i vyšších odvodech na daních (DPH a z příjmu firem a zaměstnanců), sociálním a zdravotním pojištění a nevyplacených sociálních dávkách v nezaměstnanosti.

Časté otázky

Jak směrnice ovlivní konkurenceschopnost českého průmyslu? Která odvětví mohou naplnit český cíl a kterých se nemusí vůbec týkat?

Směrnicí definovaného cíle 48 PJ lze dosáhnout pouze úsporami energií v budovách. Kromě přínosu pro stavebnictví se zvyšují disponibilní prostředky domácnostem, institucím a firmám. V případě realizace dodatečných úspor energie v průmyslu se tato nvestice srovnává s výnosností alternativní investice například do nové výrobní linky. I zde by mohl stát pomoci, ale jednotlivé podniky by se měly samy rozhodnout, zda budou opatření realizovat.

Jak ovlivní investice do účinnosti cenu tepla a elektřiny pro české domácnosti?

Co se týče volně obchodovaných komodit, tedy elektřiny a plynu, tak nijak. Co se týče regulovaných služeb, jako je prodej tepla, pak snížený odběr může znamenat jeho vyšší jednotkovou cenu. Proto je důležité, aby teplárny přišly s vlastní koncepcí modernizace a v ní počítaly se sníženým odběrem. Pokud odběratel uspoří 60 % tepla, tak i přesto, že se jednotkové náklady na teplo zvednou například o 25 %, bude jeho finanční úspora činit 50 %.

Kdo zaplatí potřebné investiční náklady na realizaci úsporných opatření?

Šance pro budovy spočítala, že z celkové potřebné investice 350 miliard korun do roku 2020 by mělo jít z veřejných prostředků – evropských fondů a výnosů z prodeje emisních povolenek – do 100 miliard korun. Zbývající část budou tvořit vlastní dobrovolné investice majitelů nemovitostí do úspor energií, které jsou ekonomicky návratné a zároveň znamenají zhodnocení majetku.

Musí energetické společnosti zdražovat své služby zákazníkům, pokud budou mít povinnost pomoci jim ušetřit 1,5 % roční spotřeby energie?

Pokud bude povinnost uvalena na dodavatele energie, pak je cena plně tržní a nelze striktně říci, zda dojde ke zvýšení jednotkové ceny energie, nebo spíše ke snížení marží energetických firem. V případě regulovaných služeb, tedy distribuce, by došlo k zohlednění investic v tarifu. Platí ale to samé co u tepláren. Vyšší jednotková cena energie nepřeváží úspory, které lze renovací budov dosáhnout.

Proč Státní energetická koncepce počítá se zvyšováním spotřeby energie v budoucnu?

Návrh Státní energetické koncepce předpokládá výrazný nárůst spotřeby elektřiny a žádný pokles u konečné spotřeby energie v domácnostech. Proč tomu tak je, se z koncepce nedozvíme. Přitom pravděpodobnost realizace těchto scénářů se blíží nule. Státní energetická koncepce tak selhává v predikci, která je důležitá pro hráče na trhu.

Logicky správný postup, který Šance pro budovy prosazuje, je nejprve důkladně prozkoumat několik možných scénářů budoucí spotřeby, a to včetně potenciálu úspor a vyšší účinnosti, a teprve poté se zaměřit na optimální kombinaci zdrojů, kterými tuto možnou budoucí poptávku naplníme. Návrh Státní energetické koncepce však prioritně hledá zdroje, kterými by naše málo energeticky efektivní hospodářství (na jednotku HDP) dále dotoval.

Když jsou energetické úspory v budovách tak výhodné, proč je musí direktivně nařizovat EU?

Aby nezůstalo jen u planých politických slibů či lobby velkých energetických firem za zachování status quo. Evropská směrnice o energetické účinnosti nebo debata o potřebnosti závazného celoevropského cíle pro energetickou účinnost mají motivovat členské státy k tomu, aby v oblasti úspor energie vytvářely dlouhodobé strategie, které se nebudou měnit s každou novou politickou reprezentací.

Spontánní realizaci opatření vedoucích k úsporám energií nejčastěji brání výše potřebné počáteční investice, která je v poměru k délce návratnosti stále vysoká, například pro rodinné domy v řádu stovek tisíc korun. Započítat také musíme další náklady, u budov přípravu dokumentace, neznalost vhodných opatření, zhoršený komfort v průběhu renovace apod. Stát může lidem pomoci překonat tyto bariéry dlouhodobými a stabilními podpůrnými finančními programy.

Zdroje

 

[1] International Energy Agency: World Energy Outlook 2013. OECD/IEA, Paříž 2013. 687 s. ISBN 978-92-64-20130-9
[2] International Energy Agency: World Energy Outlook 2012. OECD/IEA, Paříž 2012. 668 s. ISBN 978-92-64-18084-0
[3] Zámečník, M., Lhoták, T.: Studie srovnání dopadů národních programů zvyšování energetické efektivity budov s jinými, státem financovanými, alternativami. Šance pro budovy, Praha, květen 2012. 34 s.
[4] Niedermayer, L.: Komentář k: Srovnání dopadů národních programů zvyšování energetické efektivity budov s jinými, státem podporovanými, alternativami. Šance pro budovy, Měchenice, červen 2012. 5 s.


 


 

 


Další články na toto téma

Studie

Akce

Kdo jsme

Pro média

Kontakt